bonk

英 [bɒŋk] 美
  • n. 性交
  • vi. 性交
  • v. 发出巨响
  • n. (Bonk)人名;(法、德、捷、匈)邦克

中文词源


bonk 性交

拟声词。

英文词源


bonk (v.)
"to hit," 1931, probably of imitative origin; 1975 in sense of "have sexual intercourse with." Related: Bonked; bonking.

单词首字母